Dobrý den,
to, co popisujete, ve mně budí dojem, že evidentně máte špatnou pěveckou techniku. „Škrtit“ by se při správné pěvecké technice neměl nikdo. A dosahovat v klasice c2 s obtížemi je opravdu málo. To i mé žákyně, které učím „jenom moderní zpěv“ musí mít c2 bezproblémové! Ale já s vámi soucítím a chápu vás – mě na konzervatoři bohužel také učili nesprávně pěveckou techniku a také jsem se škrtil i po dosažení absolutoria. Až když jsem začal hledat mezi jinými pedagogy a to hlavně v zahraničí, zjistil jsem, že mohu zpívat bez bolesti a o víc než oktávu výš!!!
Tedy moje rada: změňte co nejdříve pěveckou techniku. Jste v 6. ročníku konzervatoře – teď už to „nějak doklepte“, protože by byla škoda nedokončit školu po tolika letech. Ale evidentně jste špatně vedena, jako jsem byl kdysi i já. Proto vám doporučuju po absolutoriu ihned začít hledat někoho, kdo tomu lépe rozumí, aby váš hlas zachránil. Dlouhodobější zpívání s pocity bolestí v krku by mohlo vašemu hlasu ublížit, tedy jde vám o zdraví!
Co se hlasového oboru týče, to je taky běžné, co popisujete. Nejtěžší na pěveckém školení bývá naučit žáka/yni výšky. A když to pedagog nedokáže, označí žáka/yni za nižší hlasový obor a je to. Přitom, kdyby žák/yně byl/a správně veden, mohl/a by dosahovat úplně jiných výšek. Ale rozsah neurčuje typ hlasového oboru. I dobrý alt by měl mít c3. Obor určuje těžiště hlasu, tedy, kde je hlas nejznělejší a nejcharakterističtější.
To, že je vám 35 let, není snad až takový problém. Zrání hlasu už sice skončilo, ale ten hlas nezahálel a má skryté rezervy, které budete ještě moci objevovat, jen jak se dostanete do rukou toho správného pedagoga.
Problematika současného operního a moderního zpěvu… To je vlastně i můj případ, ale z obrácené strany. Já jsem vystudovaný „pop-zpěvák“, ale už delší čas si doplňuju vzdělání studiem zpěvu operního. Tedy z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že není problém střídat žánry. Základy techniky jsou v zásadě stejné a když si člověk dobře uvědomí, kde jsou rozdíly v tvorbě tónu, tedy ve změnách nastavení v těle, tak není problém styly zpěvu obměňovat. Znám v zahraničí mnoho lidí, co toto ovládají perfektně. Z vlastní zkušenosti mohu říct jen, že je třeba dávat si pozor na odlišný způsob interpretace a frázování v opeře a pop-music. Nestačí jen změnit barvu hlasu, ale musí se člověk naučit i respektovat stylovost žánrů a „nezapomenout, že je teď jinde“.
Tedy má rada pro vás: na nic není pozdě! Ihned po absolutoriu najděte pedagoga, co vás bude umět dostat bez sebemenšího „škrcení“ minimálně do c3. Až si začnete být jistá zdravou klasickou technikou, nebojte se zkusit zpívat i pop a nechte se vést někým, kdo má zkušenosti s učením moderního zpěvu na operních pěvcích.
Držím palce v boji, který důvěrně znám!
Lukáš Jindra