Ahoj Ivo,
už jsem zpět z obou dovolených, tak se zase můžu věnovat Poradně...
Hele, o mojí uměleckou kariéru vůbec nemusíš mít obavy. Když se ohlédnu za proběhlým prvním pololetím tohoto roku, sám vůbec nechápu, jak jsem tak obrovský objem práce mohl zvládnout? Považ sám... V dabingu, kde dělám převážně hudebního režiséra, ale i textaře písní, zpěváka a dabéra, v první polovině tohoto roku spatřilo světlo světa 29 filmů a seriálů v kinech, televizích nebo streamovacích službách a natočeno nebo rozděláno je 14 dalších projektů. Dál jsem začal nově zpívat ve 3 dalších muzikálech včetně mého oblíbeného Jesus Christ Superstar, takže aktuálně účinkuju ve 12 různých muzikálech a ještě do 2 dalších jsem byl přijat. Takže to, že mi Covid-19 zhatil účinkování ve Státní opeře, kde jsem úspěšně zvládnul předzpívání, ale kvůli pandemii se představení bez náhrady zrušilo, mě až tolik netrápí. Nedostatek operního světa jsem si v prvním pololetí tohoto roku vynahradil v O2 Aréně koncertem s Andreou Bocellim. Takže mi věř, že umělecky opravdu nestrádám...
Ale teď už ke tvému dotazu.
Jojo, tzv. pěveckými formanty se zabývá obor akustika. Je to celkem zajímavé vědět z fyzikálního hlediska, jak pěvecký zvuk funguje.
Zpěv přes nosové „ŋ“ má u nás i ve světě více názvů - můžeme slyšet pojem „otevřené brumendo“ nebo „siréna“ apod. A používá se to i k posílení tzv. „hrudních/prsních rezonancí“.
Pojmů existuje skoro tolik, kolik je učitelů...
Takže pojem „prsní falzet“ jsem ještě neslyšel, ale věřím tomu, že už ho někdo klidně vytvořil...
Ovšem nevím, co tímto pojmem dotyčný přesně myslel, možností mě napadá více - určitě je to něco, co znám pod jiným pojmem, ale to by mi musel onen pedagog předvést, co tím myslí, abych si to zařadil k mému pojmosloví a byl schopen ti potvrdit či vyvrátit škodlivost takové pěvecké produkce.
Nicméně, pokud ale děláš správně nosové „ŋ“, vytváříš ho tak, jako třeba ve slově „banka“ nebo „tango“, tak se ti stejně jako v angličtině či francouzštině dotkne kořen jazyka vzadu patra a uzavře ústní dutinu. Vzduch pak prochází pouze nosem. Takže pokud si při tomto zacpeš nos, nemá vzduch kudy odcházet a hlas ti přestane znít. Pokud jsi i se zacpaným nosem nadále schopen vydávat zvuk, znamená to, že neděláš nosové „ŋ“, protože ti vzduch tím pádem prochází pusou ven.
Pokud se jedná o „dyšný tón“, tak ten je obecně považován za škodlivý pro hlasivky. Pravdou je, že populární hudbě se používá, ale je třeba s ním šetřit, nedělat ho dlouho a vysoko, protože opravdu při něm k postupné únavě dochází. Já se přiznám, že ho používám jako výrazový prostředek velmi rád, ale vždy s vědomím té postupné únavy, takže s ním šetřím, abych si hlasivky nestihl unavit. Každopádně pro operu je dyšný tón nepoužitelný, protože hlas obírá o barvu a sílu, což jde přesně proti smyslu operního zpěvu. V popíku nám to neva, protože máme mikrofon a ten i slabší méně znělý tón zesílí dle potřeby.
Pro hluboké tóny je důležitá volnost, netlačit na hrtan. Je dobré pracovat hodně s rezonancemi, aby se hlas co nejvíce rozezněl. V několika málo nejhlubších tónech (třeba v těch 2-4 nejhlubších, co dokážeš) je možné si pomoci přídechem, což uvolní nechtěné napětí. V těchto extrémních hloubkách by k únavě hlasu kvůli přídechu došlo za velmi dlouho, takže nic ani nepostřehneš. Ale zase je to pomůcka dobrá pro pop, ne pro operu. Nicméně těch pár nejhlubších tónů v rozsahu se stejně pro akustické zpívání nepoužívá - okrajové tóny jak nahoře, tak dole už ztrácejí potřebnou kvalitu. Je dobré mít vždy v extrémních polohách alespoň 1-2 půltóny rezervu ke svému maximu. Tóny na hranici možností neznějí pro posluchače hezky.
Měj se krásně, ať ti zpěv nadále přináší radost!
Lukáš Jindra