Dobrý den,
už mi začíná svítat – zřejmě jsme se nepochopili v označování oktáv. Já používám „evropské“ značení a Vy evidentně „americké“.
Právě zakládám v Pěvecké poradně nové téma věnované hudební teorii a začal jsem právě pojmenováváním tónů – mrkněte pro jistotu zde:
https://peveckaporadna.cz/viewtopic.php?f=2&t=44
Najdete tam také, jak v této poradně správně psát horní a dolní indexy. Bez jejich správného užívání může velmi snadno dojít k záměně evropského a amerického označení…
Vámi zmiňovanou písničku jsem neměl z časových důvodů možnost celou projít a analyzovat, ale při zběžném asi půlminutovém poslechu jsem tam zaslechl nějaké místo, kde zazněla jedna věta, v níž opravdu mohlo být F
1 (kontra F)…
To, že hluboké tóny bývají tišší, je naprosto normální.
Píšete, že jste nebyl schopen zpívat tóny v rozmezí „F1-D2“ (tedy počítám, že zde máte na mysli „kontra F až velké D“). Ale tóny od „E1“ (počítám, že máte na mysli „kontra E“) níž jste zpívat mohl. To by napovídalo, že se Vám opravdu mohlo povést přepnout hlas do jiného režimu.
Tyto extrémní hloubky se dají trénovat přes speciální techniky na bázi „alikvotního“, ale hlavně „hrdelního“ zpěvu. Jsou na to speciální cvičení, jak toho dosáhnout. Jestli Vámi zmiňovaní zpěváci na to mají nějakou vlastní pěveckou metodu, je klidně možné – já neznám všechny pěvecké metody světa. To nezná nikdo.

Nicméně moc rád bych se s čímkoli pro mě novým seznámil, pokud si vzpomenete na název. Mnohdy ale pro jednu věc existuje po světě více termínů, takže je klidně možné, že to může být to, co jsem Vám psal…
Psal jste, že vyzpíváte plným hlasem do „A4“ – já jsem to pochopil dle evropského označení jako „čtyřčárkované a“, ale vy jste pravděpodobně použil opět americké označení, což znamená „jednočárkované a“. Pak už tomu rozumím a je to naprosto normální.

Dobře trénovaný bas může opravdu dosahovat těchto výšek v plném hlase a v extrémním případě se může dostat až na „dvoučárkované c“.
To, co píšete v závěru posledního příspěvku bude tedy pravda – tedy Vaše americky značené „A4“ je v našich končinách označováno jako „jednočárkované a“. Aby v tom byl ještě větší zmatek, mužské noty se zapisují o oktávu výš, takže ve svých notách to uvidíte zapsáno jako „dvoučárkované a“.
Tedy Váš rozsah opravdu bude někde mezi 3–4 oktávami, což už zní „normálně“…

A Váš vrchní tón ve falzetu, které označujete jako „D5“ je tedy ve skutečnosti naše evropské „dvoučárkované d“.
Toho pána Tima Stormse, o kterém píšete, neznám. Opět jsem velmi zběžně zalovil na internetu a našel jsem údaj, že je prý schopen vyloudit zvuk 0,189Hz, což je zvuk pro lidské ucho neslyšitelný a díky tomu prý dosahuje dokonce 12 oktáv. Tak to je opravdu přírodní úkaz. Pro Guinnessovu knihu určitě skvělá rarita, nicméně pro hudbu je to bohužel k ničemu, když ty tóny nikdy žádný posluchač neuslyší…
Tedy děkuju za příspěvek, dozvěděl jsem se díky Vám o člověku, kterého jsem dosud neznal a až budu mít čas, asi si o něm něco zjistím a nějaké nahrávky si poslechnu – jistě je to zajímavá rarita.

Lukáš Jindra