Pěvecká poradna

Dobrý den, chtěl bych si doma v panelovém bytě zpívat(nevím, kde jinde), ale asi i proto, že mi to zatím moc nejde a nemám většinový soudobý hudební vkus, tak to ruší sousedy, což mě mrzí(klepali mi na dveře a když jsem přestal, tak přestali). Lze nějak zpívat potichu, aniž by to znělo jako ustrašené šeptání? Myslel jsem to tak, že bych zpíval co nejpotišeji, aby to znatelně nepřesáhlo hranice bytu, ale mám problém, když si takový pokus o zpěv nahraji a pak zesílím hlasitost do sluchátek, že je příliš poznat, že jsem si to broukal potichu, nebo jak to nazvat. Taky jak si to užít, když musím neustále odhadovat, jak moc jsem zrovna mimo byt asi slyšet. Noční klid respektuji, ale můj pokus o zpěv se nelíbí, což chápu, ale nevím, jak realisticky dosáhnout oboustranné spokojenosti. Mohl bych argumentovat tím, že jiní způsobují nepříjemné a často přímo škodlivé věci například kouřením na lodžiích, předehřevem aut pod okny, nočními hádkami, smažením, věšením prádla s umělou aviváží na lodžie, nočním svícením s nevhodným spektrálním zastoupením..., ale přijde mi, že to není uspokojivé řešení zdůrazňovat, že leckdo něčím škodí. Co z toho, že snad dělám méně škodlivé věci než okolí, když to někomu vadí. Přijde mi, jako by mnozí spíše řešili, to, co se vymyká zvyklostem než to, co je chronicky zdravotně ohrožující, ale normální. Chtěl bych také splnit přání přítelkyni, abych jí zazpíval, ale není kde, natož kde to napřed nacvičit

Dobrý den,
jojo, tento problém moc dobře znám. Když jsem studoval zpěv na konzervatoři, bydlel jsem v pronajatém panelákovém bytě. A tehdy jsem potřeboval trénovat alespoň 2 hodiny denně. Trénoval jsem ve dne, v noci jsem samozřejmě také dodržoval noční klid. Ale jeden soused byl ze mě často dost rozzuřený. Mlátil do radiátoru ústředního topení, bušil mi na dveře a řval, že zavolá policii. Ta by se mu ale vysmála, protože denní povolená hladina zvuku je vyšší než noční a tu jsem nepřekračoval. Já jsem si také nestěžoval na křik jeho milenek v dopoledních hodinách. No, problém s tímto sousedem se nakonec vyřešil sám, když jednou jeho partnerka přišla domů neplánovaně dřív.

Ale zpět k Vašemu problému. Je to psychicky velmi nepříjemné, když člověk zpívá s pocitem, aby někoho nerušil, s pocitem, že ho pořád někdo poslouchá a hodnotí kvalitu jeho pěveckého umění. Člověk si tím nevědomě zažívá nesprávné pěvecké návyky. Může si třeba vypěstovat podvědomé zvýšené napětí v krku, které ale ve výsledku brání volnosti hlasivek, která je nezbytná pro správný zdravý zpěv. V takovémto prostředí je lepší vůbec nezpívat a nebo se proti tomu psychicky obrnět a být k sousedovi totálně lhostejný. Pokud vám to začne být doopravdy jedno a žádné bušení na dveře vás sebemíň nevyvede z míry, je možné, že zvládnete takto zpívat i bez sevření v krku. Ale pokud vás chování souseda bude sebemíň rozrušovat, s největší pravděpodobností si některý zlozvyk v krku vytvoříte a budete následně svému hlasu ubližovat.

Proto bude pro váš hlas bezpečnější, když si najdete nějaké místo, kde budete moci v klidu trénovat svůj hlas. Někteří mí žáci třeba trénují ve sklepě, v kotelně, někdo chodí do lesa. Ale ve větších městech jsou třeba komerční zkušebny pro hudebníky, kde si takový prostor můžete pronajmout kupříkladu na hodinu a v klidu si zpívat. V nejhorším někteří žáci trénují v autě, ale tam nemá tělo potřebný prostor, protože pěvecká technika se nejlépe zažívá vestoje.

Zpívat potichu není moc účinné, protože v nízké hlasitosti pracují hlasivky v jiném režimu. A i když se naučíte technicky správně tichý zpěv, neznamená to automaticky, že vám půjde bez tréninku hlasitý zpěv. Tím, že hlasitý zpěv funguje v krku jinak, nelze ho proto natrénovat jinak než hlasitým zpíváním. A samozřejmě připadnou nahrávku tichého zpěvu když budete sebevíc zesilovat vaší reprosoustavou, tak stále bude znát, že jste to nazpíval potichu. Tichý zpěv má jinou barvu než hlasitý, takže to všichni poznají, že jste to nenazpíval nahlas. Tedy cesta trénovat zpěv potichu nevede k dobrému výsledku a nemá smysl, pokud neplánujete celý život zpívat pouze potichu.

Pokud nemáte možnost trénovat jinde, než doma v paneláku a sousedovo ťukání vás nenechává klidným, zbývá vám ještě jedna možnost - odhlučnit si místnost, kde hodláte trénovat zpěv. Oslovte některého prodejce odhlučňovacích materiálů. Možností je mnoho. Ale není to úplně nejlevnější záležitost. Nicméně pokud je vaše touha po zpěvu veliká, nebudou snad finance překážkou.

Držím vám palce!
Mějte se co nejlépe a nenechte se od zpěvu odradit!

Lukáš Jindra

Mar90 píše: ↑pon 21. říj 2024 11:52:33 Dobrý den, chtěl bych si doma v panelovém bytě zpívat(nevím, kde jinde), ale asi i proto, že mi to zatím moc nejde a nemám většinový soudobý hudební vkus, tak to ruší sousedy, což mě mrzí(klepali mi na dveře a když jsem přestal, tak přestali). Lze nějak zpívat potichu, aniž by to znělo jako ustrašené šeptání? Myslel jsem to tak, že bych zpíval co nejpotišeji, aby to znatelně nepřesáhlo hranice bytu, ale mám problém, když si takový pokus o zpěv nahraji a pak zesílím hlasitost do sluchátek, že je příliš poznat, že jsem si to broukal potichu, nebo jak to nazvat. Taky jak si to užít, když musím neustále odhadovat, jak moc jsem zrovna mimo byt asi slyšet. Noční klid respektuji, ale můj pokus o zpěv se nelíbí, což chápu, ale nevím, jak realisticky dosáhnout oboustranné spokojenosti. Mohl bych argumentovat tím, že jiní způsobují nepříjemné a často přímo škodlivé věci například kouřením na lodžiích, předehřevem aut pod okny, nočními hádkami, smažením, věšením prádla s umělou aviváží na lodžie, nočním svícením s nevhodným spektrálním zastoupením..., ale přijde mi, že to není uspokojivé řešení zdůrazňovat, že leckdo něčím škodí. Co z toho, že snad dělám méně škodlivé věci než okolí, když to někomu vadí. Přijde mi, jako by mnozí spíše řešili, to, co se vymyká zvyklostem než to, co je chronicky zdravotně ohrožující, ale normální. Chtěl bych také splnit přání přítelkyni, abych jí zazpíval, ale není kde, natož kde to napřed nacvičit

Třeba vám trochu pomůžu radou. Mě taky hrozně svazuje pocit, že mě někdo určitě slyší a myslí si o mě nepěkné věci. Často, pod tíhou toho vědomi, to začnu jakoby schválně kazit. Myslím, že to můj mozek dělá jako obranu, aby si nikdo nemyslel, že mi na tom záleží a nemohl mě soudit, těžko říct . No tak jsem vzala synovu obří skládací pěnovou podložku na hraní, PU puzzle a vždycky si postavím jakýsi bunkr, do kterého jak malé děcko zalezu i s mikrofonem, bednou atd a tam zpívám. Už jenom ta bariéra navíc by vám mohla pomoct, na sousedy se vyprdněte, oni váš život nežijí, je to váš čas. Pokud prudí, darovala bych jim k Vánocům špunty do uší jako vstřícné úsměvné gesto.
P.S. kdysi jsem slyšela, že plata od vajec se připevňovali na zdi zkušeben, když člověk neměl peníze na ofiko odhlučnění