Dobrý den,
děkuju za hezký dotaz.
Když se nad tím zamýšlím, tak se vlastně dá říct oboje. Vlastně je pravda, že „vzduch rozechvívá hlasivky“ i to, že „hlasivky rozechvívají vzduch“... Vysvětlím.
Primární proces ke vzniku hlasu je ten, že přes hlasivky, které uzavřely hlasivkou štěrbinu, vypouštíme z plic vzduch. Proud vzduchu hlasivky od sebe rozrazí, aby mohl pokračovat ústní dutinou ven a tím se dají hlasivky do pohybu a začnou kmitat na určité frekvenci podle napětí, které na jich vytváříme. Tedy z tohoto úhlu pohledu platí, že „vzduch rozechvívá hlasivky“.
Sekundární proces vzniku hlasu je ale ten, že v momentě, kdy se hlasivky rozkmitají na určité frekvenci, předávají tuto frekvenci (kmitočet) proudícímu vzduchu, který je udal do pohybu. Tedy z tohoto úhlu pohledu můžeme správně říct, že „hlasivky rozechvívají vzduch“.
Obě zdánlivě protichůdná tvrzení jsou tedy pravdivá.
K dokreslení představy vzniku hlasu dodám jen to, že na hlasivkách vzniká relativně slaboučký zvuk a že princip vzniku tónu je založen na rozvibrování dutých prostor v naší hlavě. Tento přenos zajišťuje právě onen chvějící se vzduch, který následně přenáší vibrace až do lebečních kostí. Hlasivky tak fungují hlavně jako regulátor frekvence, která odpovídá naší intonaci. A čím lépe umíme pracovat s dutými prostory v naší hlavě, s tzv. „hlavovými rezonancemi“, tím je náš hlas nosnější, znělejší, barevnější, ale i zdravější.
Zpěv je vlastně v prazákladu pouze fyzika (akustika) kombinovaná s biologií. Vlastně v nás probíhají velmi zábavné vědecké procesy.
Tak ať vás zpívání baví bez ohledu na fyziku či biologii!
Lukáš Jindra