Dobrý den,
předem připomínám, že nejsem ani lékař, ani psychiatr, ani nikdo, kdo by se zabýval jakýmakoli psychickými poruchami. Takže přiznávám, že o této poruše moc nevím. Teď jsem si narychlo přečetl pár článků s definicemi Vaší OCD poruchy a nikde jsem nezahlédl, že by měla mít přímý vliv na sluchový aparát. Takže sluch asi funguje naprosto normálně, tedy vnímání intonace je pak zřejmě jen otázkou vrozeného talentu a následného hudebního rozvoje, jako u zdravého jedince. Otázkou je tedy asi jen, zda a jak Váš mozek vlivem Vaší poruchy přehodnocuje vjemy, které sluchovým aparátem získá. A jelikož nejsem psychiatr a nevím, jak tato porucha v mozku funguje, nedokážu na to odpovědět.
Každopádně jsem si poslechl to místo, na které odkazujete. Jedná se vám o tu poslední slabiku než nechá zpívat publikum? Je pravdou, že on tou poslední slabikou plynule přechází do jakéhosi "zpěvo-výkřiku", protože chce diváky namotivovat, aby zpívali. V momentě, kdy ze zpěvu přecházíte do výkřiku nebo do řeči (což je velmi typické třeba pro šanson), přirozeně ztrácíte intonaci. Míra nepřesnosti intonace je pak závislá na tom, jak moc jste už přešli do výkřiku (nebo řeči) a jak moc ještě zůstáváte v intonovaném zpěvu. Tedy úroveň tohoto tónu bych z intonačního hlediska vůbec nehodnotil. Je tam emoce a to je při živém koncertě podstatné.
Toto bývá právě "problém" u záznamů koncertů. Zpěváci hodně pracují s emocemi, které si vyměňují s diváky, a právě v takovýchto chvílích se odchylují z čisté intonace. Když jste na koncertě, tak to vnímáte úplně jinak a přijde vám to naprosto přirozené a v pořádku. Ale doma v pohodlí svého křesla, kde k žádnému přenosu emocí nedochází, máte tendenci vnímat více techničnost provedení než nějaké zaznamenané emoce a najednou vnímáte, že to či ono není intonačně úplně přesné. Ale pokud zpěvák nechal na pódiu svou duši, předal divákům své emoce a spoustu své energie, otázku dokonalé intonace bych vůbec neřešil.
Ale tím nechci omlouvat, jestli se mu v průběhu koncertu permanentně stává, že je falešný. Já jsem si poslechl pouze toto jedno místo, které mi absolutně nevadí. Důvodů k falešným tónům na koncertech v populární hudbě bývá více. Nejčastěji je to ozvučení. Je to složité vysvětlování a kdo nikdy nezpíval na pódiu s kapelou za zády, to těžko pochopí, nicméně mnohdy se vám na takových koncertech stane, že neslyšíte vůbec nic a pak zpíváte "poslepu", tedy intonaci víceméně odhadujete. A potom velmi snadno "uklouznete" a zazpíváte falešný tón. Někdy k falešným tónům může vést třeba nachlazení nebo únava. A když máte domluvený obrovský koncert, tak se prostě nemůžete omluvit proto, že vás zrovna bolí v krku nebo že jste strašně unavení. Prostě musíte zpívat a z těchto zdravotních a fyzických důvodů se to někdy prostě nepovede. Jsme jenom lidi! Když si pustíte třeba živé záznamy jedinečného zpěváka Freddieho Mercuryho, tak i u tohoto obrovského umělce uslyšíte na každém koncertě nemálo falešných tónů. To je prostě rock...
Takže se tím opravdu nemusíte trápit. Myslím, že zrovna Robbie Williams už světu dokázal, že je velmi dobrý umělec.
A hlavně umělce nedělá jen precizní intonace, ale i výraz (emoce v písních), charisma, práce s hlasem, jeho písně a mnoho dalšího. Znám zpěváky s dokonalou intonací, ale jsou tzv. "bez šťávy" - prostě je to nuda a nebaví mě to. Zpěvákovi, který umí s nasazením a emocí dokonale odinterpretovat svou píseň, sem tam nějakou tu intonační nepřesnost odpustím. Muzika nejsou závody, kdo výš nebo kdo přesněji - muzika jsou emoce! A emoce není tvořena intonací (nicméně kdyby zas nebyla vůbec žádná, tak si tu emoci neužijete, když vás to bude permanentně tahat za uši)...
Mějte se hezky a zkuste si užívat hudbu srdcem a ne analyzováním, co kdo jak proč...
Lukáš Jindra