hlasový obor je dán zejména těžištěm hlasu. Dobře školené hlasy dokážou dosáhnout podobných výšek. Tedy budu-li soudit jen dle Vámi uváděného rozsahu, mohu Vás otypovat jako basbarytona. Ale máte třeba těžiště hlasu výše a klidně můžete být i tenor, který jen zatím neví, jak technicky správně vytvářet vysoké tóny. To ale netuším, protože jsem Vás nikdy neslyšel.
Co se týče termínů „hlavový tón“ a „falzet“, zde panuje hodně nejasností a nepřesností. Dost často si zpěváci, studenti zpěvu, ale i pěvečtí pedagogové pod jednotlivými pojmy představují něco úplně jiného. Já samozřejmě netuším, z jaké terminologie kterého pedagoga zrovna Vy vycházíte a tím pádem, co těmi pojmy máte vlastně na mysli… Pokusím se tedy naznačit, o co v této mnohdy pojmově popletené problematice jde.
Jedna věc je, že máme v těle 2 rezonanční prostory, které je dobré umět při zpěvu využívat. Jedním jsou tzv. „hrudní rezonance“, neboli sekundárně rozvibrované oblasti hrudního koše. Druhými jsou tzv. „hlavové rezonance“, které nalezneme v dutých prostorech naší hlavy, tedy se jedná o čelní dutiny, lícní dutiny, nos, nosohltan, ale i prostor v puse. Zatímco hrudní rezonance posilují basové frekvence našeho hlasu, hlavové rezonance posilují výškové frekvence. Obě tyto rezonance by měly v souladu spolupracovat ve všech polohách našeho rozsahu ve všech tzv. „rejstřících“.
Druhá věc jsou tzv. „hlasové rejstříky“. Rejstřík je jakési nastavení v krku, které způsobuje jiné chování a vlastnosti hlasu, nebo řekněme jiný druh zpěvu.
Klasické pěvecké metody, které zatím stále v pěvecké pedagogice převládají, říkají, že máme 2 hlasové rejstříky (moderní světové pěvecké metody založené na vědeckých výzkumech už ale vědí, že jich je mnohem víc). Operní pedagogika pro tyto dva rejstříky používá tradiční označení „hlavový rejstřík/tón“ a „hrudní/prsní rejstřík“.
A tady už nastává častý problém, že mnoho lidí (i pedagogů) zaměňuje pojmy rejstřík a rezonance. A tak někdy není třeba jasné, jestli mají na mysli hlavovou rezonanci nebo hlavový rejstřík, což jsou úplně jiné věci.
V popu se tyto tradiční rejstříky obvykle nazývají „plný hlas“ a „falzet“.
Někdy se ještě objevuje pojem „fistule“. Někteří pedagogové tím myslí totéž, co je „falzet“ neboli „hlavový rejstřík“, jiní pedagogové tím myslí ještě jiné nastavení hlasu, které je označováno ve světové pedagogice jako „flažolet“ nebo „whistle“. Při tomto druhu rezonování fungují hlasivky v podobném režimu, jako když se flažolet hraje na kytaře. Tedy hlasivky ve své určité části zůstanou k sobě přimknuté a nekmitají a kmitá jen jejich část. Ale to už je hodně specifický „rejstřík“.
Zběžně jsem si nahrávku Dana Hůlky poslechnul a mám pocit, že většinu času se pohybuje v „plném hlase“ neboli „hrudním rejstříku“. Ale mám pocit, že jsem místy zaslechl i „falzet“ neboli „hlavový rejstřík“. Nicméně všechny tóny tvoří nádherně proporčně, tedy ve všech tónech má přítomnu jak „hrudní rezonanci“, tak zároveň i „hlavovou rezonanci“.
Pokud Vám jde o to dosáhnout takové krásné plné barvy, jako má Dan, pracujte pilně jak na hlavových, tak i na hrudních rezonancích, abyste dosáhnul stejné plné proporční barvy v celém rozsahu ve všech rejstřících.
Držím palce!
Lukáš Jindra
