Potichu mi zpívat jde, ale nahlas „plným hlasem“ to nejde

[Aneta]

Dobrý den, mám jen takovou technickou otázku… Snad ji položím správně… Když člověk zpívá a zdá se, že to docela jde a zní to, ale… když na to má takříkajíc přitlačit, prostě zpívat plným hlasem, tak to najednou zní dost nepěkně, prakticky to skoro nejde… Protože to doopravdy naplno ani není. Myslím, že u mě je to hodně ovlivněno psychikou, protože se prostě bojím co z toho vyjde za pazvuk . Určitě je to i špatná technika. Dá se tomu nějak pomoci? Pomůže mi nějaký učitel zpěvu?
Anebo to může být… že prostě nemám hlas? Že i když mi to polohlasem zní, tak tím plným to nepůjde i kdybych se rozkrájela? Chtěla bych to vylepšit, ale mám strach, aby to nebyl boj s větrnými mlýny.
Děkuji za odpověd, hezký den

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den,
nebojte se! To, co popisujete, slýchám často a není to nijak neobvyklý jev.

Celé se to má takto: naše hlasové ústrojí umí pracovat ve 4 základních režimech, zvaných mody. Ty se od sebe vzájemně liší zejména dynamikou, kovovostí a pak také různým nastavením našeho těla.

To, co se vám děje, je způsobeno tím, že jste zvyklá si doma broukat v tichém modu, nejspíše v tom, kterému se u nás obvykle říká falzet. Tento modus obvykle lidem v krku automaticky naskočí, když svůj zpěv záměrně tlumí, ať už proto, že nechtějí svým zpěvem rušit okolí, nebo když se stydí, či kvůli nějakému psychickému bloku. A potom když se někdy naskytne chvilka, že jsou doma sami a nemají se před kým stydět a koho rušit, nebo jsou někým někde vyzvání k hlasitému zpěvu, najednou to vůbec nejde a zní to hrozně. Ale to je jen proto, že pro hlasité zpívání je třeba použít jiný modus, na který ale není jejich tělo zvyklé, protože v něm nikdy netrénují.

Tedy nebojte se, že byste to nedokázala! On mozek, který nastavení našeho krku ovládá, všechny 4 mody moc dobře zná a v běžném životě je používá, aniž byste o tom věděla. Pro nastolení onoho hlasitého modu většinou pomáhá představa, že potřebujete na někoho zavolat, kdo je hodně daleko. Podívejte se z okna do dálky a zavolejte: „Héééj!“. Pokud se při tom nestydíte a jste uvolněná, mozek vám automaticky nastaví správně krk na požadovaný modus. A pak už to jen chce naučit se správně ovládat dechovou oporu a začít se učit zpívat v tomto modu. Jistě vám s tím nějaký šikovný pedagog poradí.

Tak hodně úspěchů!
Lukáš Jindra

[Klára 2]

Dobrý den, reaguji na předchozí dotaz. Mám trochu podobný problém: když mám zpívat plným hlasem hlavně ve vyšších polohách (u mě asi od a1), tak mám pocit, že to zní příliš uřvaně, hlavně když se zpívají nějaké těžší koledy s větším tónovým rozsahem. Dá si i tomuhle nějak pomoci? Díky Klára

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den,
zpěv vysokých tónů bývá obvykle nejtěžší, protože kvalita těchto tónů je nejvíce závislá na úrovni pěvecké techniky a o tom to všechno je. Tedy tím chci říct, že zpívat v nižších polohách dokáže slušně většina lidí, ale na lámání chleba dojde, když se v rozsahu stoupá nahoru – tam se projeví, kdo techniku má a kdo ne. Tedy, pokud vám nejdou vysoké tóny, neděje se nic hrozného, ale je to jen známka toho, že byste měla začít pilovat pěveckou techniku – začněte upevněním dechové opory, pak uvolněte hradlo, posaďte tón, … To jsou takové nejčastější problémy, ale nevím, co přesně potřebujete vy, protože jsem vás neslyšel.

Tedy má rada je: buď oprašte vaše znalosti o pěvecké technice a začněte pilovat cvičení, která jste dostala od vašeho pěveckého pedagoga a nebo ještě lépe, rovnou za nějakým pedagogem zajděte. Váš problém není nijak neobvyklý a jsou na něj celkem účinné recepty, které vám problém pomohou vyřešit.

Přeju hodně píle a trpělivosti!
Lukáš Jindra

[Jitka]

Dobrý den,
je mi 46 let a hraji na kytaru. Se zpěvem mám ale obrovský problém. Když zpívám potichu, myslím, že intonuji dobře, i rozsah není tak špatný, ale když chci zpívat hlasitěji, aby mě bylo slyšet, už hlas neudržím ve správné poloze a ve vyšších polohách zní nepříjemně škrceně. Objednala jsem si Vaše uvolňovací CD, myslíte, že mi pomůže aspoň částečně můj problém odstranit?
Děkuji za odpověď.

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den.
To, co popisujete, slýchám často. Je totiž zásadní rozdíl mezi zpíváním potichu a zpíváním nahlas! Naše tělo disponuje několika různými „režimy“ tvorby tónu a při tichém zpívání náš hlas funguje úplně jinak než při hlasitém. Můžeme říct, že tiché zpívání je relativně snadnější. Pro hlasité je už nezbytné mít ponětí o tom, jak funguje dechová opora (ale to je nutné i pro tiché zpívání, má-li být opravdu kvalitní) a být připravena na podstatně větší fyzický výdej energie v celém těle, aby nedošlo k zaškrcení hlasu v krku – to je právě důsledkem nefunkční dechové opory. CD s Uvolňovacími cvičeními je zejména vhodné pro žáky s „chronicky“ zaškrceným krkem, ale může pomoci i vám ve spolupráci s budováním správné dechové opory.

Doporučuju vám nejdříve absolvovat lekce zaměřené na vybudování dechové opory a klidně i zároveň to kombinovat s Uvolňovacími cvičeními. Jako finální tečka rozezpívání by po nich měla přijít ještě cvičení zpívaná nahlas, např. Popová cvičení 2, která také nabízím na CD.

Držím vám palce!
Lukáš Jindra

[Roman Latiok]

Je mi 18 Let.Umět zpívat je mým snem od malička ale stále nemám odvahu
si zaspívat nahlas . zaspívám si strašně rád ale jen potichu. nyní
zkouším každý den přidávat na hlasitosti a připadá mi jakoby to
ztrácelo na kvalitě …Prosím o nějakou radu či metodu cvičení.
Děkuji za odpověď
Roman Latiok

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den,
občas se s tím u nováčků setkávám – stydí se doma trénovat nahlas, tak to zkoušejí jen potichu, ale když mi přijdou na hodinu a já chci, aby zpívali hlasitě, vůbec jim to nejde a říkají mi, že doma potichu jim to šlo…

Jde totiž o to, že při tichém zpívání fungují naše hlasivky v poněkud jiném „režimu“ než při hlasitém. A proto nemá smysl trénovat písničky, které mají být zpívány nahlas, jinak než hlasitě.

Samozřejmě je třeba umět hlas ovládat ve všech hlasitostech. Co se týče tréninku písniček, tak je dobré, abyste hned poté, co si osvojíte melodii a text, začal píseň trénovat v požadované hlasitosti, jinak to nemá moc smysl. Naopak si tím paradoxně celý proces ovládnutí písně ještě ztížíte, protože si do těla zažijete nastavení, které máte při tichém zpívání a když to pak najednou budete chtít zazpívat hlasitě, tak vám to nastavení z tichého zpívání může částečně v krku zůstat, jak si na to Vaše tělo už zvyklo a Váš pokus o hlasitý přednes buď skončí tím, že Vás hlas nebude vůbec poslouchat a nebo že si dokonce hlas unavíte.

Tedy Vy se pravděpodobně nacházíte ve stádiu, kdy jste hlasivky víceméně naučil zpívat potichu a teď když se snažíte trošku přidat, ztrácí hlas na kvalitě, protože si pořád v krku držíte nastavení pro tichý zpěv. Nejlepší a nejrychlejší cestou by teď pro Vás bylo začít postupovat od opačného pólu hlasitosti, tedy začít zpívat velmi hlasitě.

Postavte se k oknu a zkuste zavolat do dálky (třeba si představte, že v protějším domě někdo kouká z okna a vy na něho chcete zavolat). To by vám mělo pomoci přenastavit hlasivky do hlasitého režimu. Hlavně se u toho nesmíte stydět – nesmíte se obávat, že vás někdo u toho uslyší a co na to řekne. Tyto obavy Vám svírají hrdlo a nikdy to nebude správně fungovat. Máte-li s tím velký psychický problém, tak vyrazte někam do přírody, třeba na nějakou louku či do lesa a tam si zkuste volně zahulákat do dálky, abyste pocítil, jak Váš hlas letí do dáli. Až se zbavíte těchto sociálních bloků a budete schopen volně si zahulákat do dálky, začněte hulákání postupně transformovat v tóny a pomalu měnit ve zpěv. Až si v tom budete jistější, začněte to zeslabovat, až postupně dojdete k původní hlasitosti, kterou jste doposud dělal. Tím si vytvoříte celé spektrum hlasitosti.

Přeju hodně trpělivosti, píle a odvahy.
Lukáš Jindra

[danielsing]

Zdá se mi že při vysokých tonech zpívám moc nahlas protože když nahrávám přes mikrofon tak bud musím snížit hlasitost nebo jít dál od mikrofonu ale co jsem se koukal na živá vystoupeni ruzných zpěváku tak to nemuseli dělat

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den,
tady hraje roli několik faktorů:

1. s přibývající výškou přirozeně sílí dynamické možnosti našeho hlasu. Pokud chcete udržet stejnou barvu hlasu v hloubkách i ve výškách a neměnit nastavení v krku, musíte chtě nechtě do výšek zesílit. Pokud byste v celém rozsahu chtěl držet stejnou hlasitost, znamenalo by to měnit průběžně nastavení v krku v závislosti na výškách tónů. Například, že byste ve výškách šel do falzetu apod.

2. čím je člověk vyzpívanější, tím více je schopen regulovat hlasitost. Souvisí s tím i schopnost zpívat plným hlasem ve výškách relativně tiše. Ale obvykle s tím souvisí i určitá změna nastavení v krku, což je součástí pokročilejších pěveckých technik. (I když u hodně vytrénovaných zpěváků ani k té změně dojít nemusí.) Nicméně fyzikální vlastnosti hlasu, že v hloubkách hlasivky nedokážou zpívat tak nahlas, jako ve výškách, zůstávají platné, i když je hlas sebevíc trénovaný.

3. z tohoto vychází i práce s mikrofonem - když zpěvák zpívá hlasitěji (obvykle ve výškách v plném hlase), dává mikrofon dále od pusy, když zpívá tišeji (obvykle v hloubkách nebo ve falzetu) dává mikrofon těsně k puse.

4. jestli jste tuto práci s mikrofonem u Vašich oblíbených zpěváků neviděl, může za tím stát třeba kompresor dynamiky na mixážním pultu, který se obvykle používá na umělé vyrovnání hlasitosti.

Asi bychom si spolu museli sednout nad konkrétní nahrávku, říct si, co se tam přesně děje a pak byste mi ukázal svou verzi a já bych Vám řekl, kde je rozdíl mezi vámi a původním interpretem. Ale třeba Vám stačí už to, co jsem zde psal...

Lukáš Jindra