Přeju hezký den,
nic se v pěvecké výuce nedá stanovit univerzálně. Co žák to jiný hlas, jiný problém, jiná nátura, jiná rychlost učení, jiná trpělivost, jiné nadšení, jiná sebedůvěra, jiná sebekritika… …
Proto se snažím ke každému žákovi přistupovat zcela individuálně. Nejenom že každému žákovi dávám jiná cvičení, ale každý žák má i jinou náplň hodiny. A v tom zohledňuju i přání žáka, co by rád na hodině dělal, aby ho bavila. Nicméně to má určité meze, abych se nezpronevěřil pěvecké pedagogice.
Tedy není jednoznačná odpověď na vaši otázku, jak dlouho s žáky cvičím. Kdybych to zprůměroval, bývá to asi polovina hodiny, ale jsou i žáci, se kterými jen celou hodinu cvičím a žádné písničky nedělám, ale naopak mám i žáky, kde většinou vůbec cvičení neděláme, ale převážně pracujeme na písničkách. Tedy se opravdu podřizuju technické úrovni žáka a jeho přáním.
Samozřejmě, než určitá cvičení dosáhnou svého výsledku, je třeba je dokolečka opakovat, třeba rok i déle. Myslete na to, že hlasivky, bránice i vše ostatní, co se při zpěvu zapojuje, jsou svaly. A když chcete svaly vycvičit, musíte po delší čas provádět určitá cvičení stále dokola. A ve zpěvu je to to samé – prostě trénujeme svalovou hmotu. Zde bývá často na obtíž nedočkavost u žáků, kteří by rádi měli všechno hned, ale ono to prostě fyzicky nelze.
Jiná věc je, jestli děláte písničky, co vás nebaví – pak by možná stálo za to, promluvit si s vaší učitelkou, jestli by nebyla svolná alespoň k malé obměně repertoáru. Ale třeba vám dala tyto písničky s nějakým pedagogickým záměrem. Já se snažím většinou dávat svým žákům takové písničky, co je baví, ale je pravda, že občas, když potřebuju, aby zvládli určitou technickou zdatnost, vyberu jim s určitým záměrem písničku sám.
Doporučuju vám tedy trpělivost a otevřenou debatu s vaší učitelkou o tom, co chcete a co ne.
Ať se vám daří!
Lukáš Jindra