ZPĚV - sólová, párová nebo skupinová výuka

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Sólové lekce zpěvu jsou základním a nejčastěji poskytovaným typem výuky. Jsou určeny hlavně pro žáky, co potřebují individuální přístup. Vhodné jsou zejména pro pokročilejší studenty nebo pro žáky s nějakým specifickým problémem.

Párové hodiny zpěvu jsou ideální pro žáky stejného pohlaví a stejné úrovně pokročilosti bez výrazných specifických problémů, které by vyžadovaly individuální přístup. Studenti tento typ výuky mnohdy volí, když chtějí zažívat lekce s kamarády nebo chtějí ušetřit.

Skupinová výuka zpěvu je především výrazná finanční úspora. Je vhodná pro úplné začátečníky bez specifických problémů, které by vyžadovaly individuální přístup. Na těchto seminářích se vykládají pěvecké základy, které jsou společné pro všechny.

[Lenka]

„přijde-li žák s konkrétní představou, co by rád ve své hodině dělal, snažím se mu v rámci dodržení zásad pěvecké pedagogiky vyjít co nejvíce vstříc.
Ke každému žákovi přistupuju naprosto individuálně. Žáci nejsou polotovary na běžícím pásu!
Co žák, to jiný problém.
Každému také vyhovuje jiný přístup a jiný způsob práce s hlasem.“

Čtu si teď průběh Vaší hodiny a srovnávám s mojí. Jak dlouho by mělo trvat cvičení s hlasem a vůbec celá hodina? V mém případě půl hodiny děláme nějaká ta cvičení, v podstatě pořád ta stejná, aby se rozezněly dutiny (tu hlavní práci přece dělám já doma), a pak si chce pančelka poslechnout při písničce, jak se nám to podařilo rozeznít. A že prý s každou další hodinou se to lepší (písnička se usazuje). Ty písničky mě vůbec nebaví (Jsi můj pán, Mít rád bližního svého, Lásko má já stůňu), a to stihneme tak 2–3× zazpívat, ona mi do toho připomene nádech nádech, pak mi třeba poradí kde už mám radši nasadit smíšený rejstřík, protože plným to už neutáhnu, no a to je tak vše. Asi čekám zázraky nebo nevím. Asi je pravda, že fakt musím jeden celý rok jenom pilovat ten základ, a až potom chtít zkoušet nějaké styly, jestli to tahle paní učitelka vůbec bude umět. Ale takovou malou chviličku rozezvučovat dutiny a pak třikrát zazpívat písničku, která jí se líbí, to se zase moc nelíbí mně . Ale já jí moc do toho nechci mluvit, protože ona působí dojmem, že ví co dělá, a proč to tak dělá…
Myslíte, že je to tak v pořádku, a vážně jsem jen drobet netrpělivá? Když já nechci chodit se učit zpívat nějaké písničky, já bych chtěla cvičit cvičit . A my přitom děláme jen ta stejná 4 cvičení dokolečka.

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Přeju hezký den,
nic se v pěvecké výuce nedá stanovit univerzálně. Co žák to jiný hlas, jiný problém, jiná nátura, jiná rychlost učení, jiná trpělivost, jiné nadšení, jiná sebedůvěra, jiná sebekritika… …

Proto se snažím ke každému žákovi přistupovat zcela individuálně. Nejenom že každému žákovi dávám jiná cvičení, ale každý žák má i jinou náplň hodiny. A v tom zohledňuju i přání žáka, co by rád na hodině dělal, aby ho bavila. Nicméně to má určité meze, abych se nezpronevěřil pěvecké pedagogice.

Tedy není jednoznačná odpověď na vaši otázku, jak dlouho s žáky cvičím. Kdybych to zprůměroval, bývá to asi polovina hodiny, ale jsou i žáci, se kterými jen celou hodinu cvičím a žádné písničky nedělám, ale naopak mám i žáky, kde většinou vůbec cvičení neděláme, ale převážně pracujeme na písničkách. Tedy se opravdu podřizuju technické úrovni žáka a jeho přáním.

Samozřejmě, než určitá cvičení dosáhnou svého výsledku, je třeba je dokolečka opakovat, třeba rok i déle. Myslete na to, že hlasivky, bránice i vše ostatní, co se při zpěvu zapojuje, jsou svaly. A když chcete svaly vycvičit, musíte po delší čas provádět určitá cvičení stále dokola. A ve zpěvu je to to samé – prostě trénujeme svalovou hmotu. Zde bývá často na obtíž nedočkavost u žáků, kteří by rádi měli všechno hned, ale ono to prostě fyzicky nelze.

Jiná věc je, jestli děláte písničky, co vás nebaví – pak by možná stálo za to, promluvit si s vaší učitelkou, jestli by nebyla svolná alespoň k malé obměně repertoáru. Ale třeba vám dala tyto písničky s nějakým pedagogickým záměrem. Já se snažím většinou dávat svým žákům takové písničky, co je baví, ale je pravda, že občas, když potřebuju, aby zvládli určitou technickou zdatnost, vyberu jim s určitým záměrem písničku sám.

Doporučuju vám tedy trpělivost a otevřenou debatu s vaší učitelkou o tom, co chcete a co ne.

Ať se vám daří!
Lukáš Jindra

[iveta p.]

Naučit se zpívat je bohužel jen podklad a to toho,že musíte jít na pěveckou školu,která se dělá alespoň 5 let jinak nevěřím že by se člověk naučil zpívat,vím to vlastní zkušeností..

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den.

Z vlastní zkušenosti profesionálního zpěváka a lektora zpěvu s cca 15-letou zkušeností mohu říct, že je to velmi velmi individuální, nehledě na to, že každý má jiné cíle, kam až to chce dotáhnout.

Například já, jako hlasový profesionál, se chci vzdělávat celoživotně. Ostatně jako každý opravdový profesionál v jakémkoli oboru, pokud chce být skutečně dobrý, musí na sobě makat celý život.

Nicméně ne všichni vnímají např. zpěv jako jedinou životní náplň – někteří ho dělají jen jako koníček a tam jsou měřítka a nutnosti vzdělávání úplně jinde…

Je to jako ve sportu: někdo hraje tenis jen pro radost s přáteli a tomu stačí chodit na kurt jednou měsíčně a ani k tomu třeba trenéra nepotřebuje, jiný ale touží po olympiádě a proto musí vyhledat profesionální pomoc a musí na sobě makat nejlépe každý den.

Lukáš Jindra

[Tereza Neitzelová]

Ahoj Lukáši,
jak už jsem ti před pár měsíci psala, studuju v Cardiffu populární a reklamní hudbu. V Británii se mi moc líbí, je vidět že tvoje škola používá podobný techniky jako pěvecký školy v jiných zemích, jsem od tebe dobře připravená
Tak zatím,
Tereza Neitzelová