Ahoj,
je krásné plnit si své dětské sny. Taky jsem si v dětství vysnil, že chci být zpěvák a pak jsem roky za tím cílem šel, dřel jsem, pilně cvičil každý den, poctivě studoval hudbu a pokorně přijímal pomalé krůčky, které mě vedly až k cíli...
Ale je třeba si uvědomit, že stát před plným sálem, co zpívá tvou píseň je jen vrcholek celé pyramidy, je to jen pozlátko, které dostaneš za odměnu, za tvou tvrdou poctivou práci. A hlavně bys neměla jít za cílem "být slavná", nýbrž za cílem "být dobrá". Sláva je pomíjivá a někdy se jí dostane bohužel i lidem, kteří nejsou dobří. Těch si ale nelze moc vážit. Když však budeš opravdu dobrá, můžeš dělat muziku dlouho a lidé si tě budou skutečně vážit. Pak se můžeš stát i hudební legendou.
Budu tedy předpokládat, že ti nejde jen o to pozlátko slávy, ale že chceš být opravdu dobrou umělkyní...
Nejprve to chce upřímné nadšení a opravdovou lásku k umění, která je startér toho všeho. To zřejmě máš. Pak je třeba mít alespoň špetku talentu. To by ti měl potvrdit dobrý pedagog. No a pak je potřeba roky na sobě dřít, pravidelně cvičit, učit se a stále pracovat na svém zlepšení. Nejlepší je mít nějakého učitele na moderní zpěv a na moderní skladbu, když chceš tvořit i písničky. Chceš-li dělat komerční pop, tak choď i na lekce moderního tance.
Dej si také pozor, abys po prvním úspěchu nezpychla. Tím si můžeš udělat nepřátele a třeba se také nebudeš tak rychle zlepšovat, když si budeš myslet, že jsi už dobrá. Smiř se s tím, že vždycky ve světě bude někdo lepší. Ale ty musíš na sobě makat, abys byla nejlepší, co dokážeš.
Obrň se pílí, trpělivostí, silnou vůlí, pokorou... Je to dlouhá cesta, ale stojí za to.
Samozřejmě cestu ti může urychlit nějaká pěvecká soutěž nebo televizní reality show. Někdy to nemusí být příliš pozitivní zkušenost, ale to by bylo na dlouhé povídání. Poctivá práce je nejvíc... Také je třeba mít štěstí na lidi, které potkáš. Umění komunikace je také velmi důležité. To se obvykle léty naučíš. Potřebné kontakty pro start kariéry můžeš získat třeba během studia na konzervatoři.
Co se týče tvé trémy před učitelem, tak s menší nebo větší trémou se minimálně zpočátku potýká každý. Má různé projevy a různou míru. Ve většině případů ji člověk nakonec přemůže a zvykne si na její existenci. Poté bývá tím menší, čím lépe je člověk připraven na své vystoupení...
Ve tvém věku, pokud do opravdu chceš dělat, jsi ochotná pro to opravdu všechno obětovat a máš dostatek sil na sobě opravdu hodně makat, tak jdi do toho. Měj učitele zpěvu, skladby i tance. Zkus třeba po gymplu konzervatoř (není nutné jít na konzervatoř hned po základce - pro jistotu je lepší mít nejprve normální školu). Cvič svůj hlas každý den. Tvoř stále nové a nové písně. Až budeš trošku větší, zkus třeba zpívat v nějaké kapele. Sbírej zkušenosti kde se dá...
Držím ti palce!
Lukáš Jindra