Cover, revival

[Martin Vojtíšek]

Ahoj,Jíž delé přemýšlím že by jsem začal nahrávat své vlastně cover verze písniček na youtube Jen by mě zajímalo jestli k tomu potřebuji nějakou licenci? Jelikož vlastně přezpívávám písničku od nějakého zpěváka Je mi jasné že budu potřebovat mikrofon atd. Ale nejvíc mě zajímá ta licence nebo mohu nahrávat prostě jen tak? Níže přidám pár videí jak mám na mysli ty cover verze Předem děkuji za každý ohlas.Ahoj Přeji hezký zbytek dne
Zde je pár těch videí jakým stylem bych si to představoval https://www.youtube.com/watch?v=46yNVspmXE8 , https://www.youtube.com/watch?v=LFhAWosXDPw , https://www.youtube.com/watch?v=CpgO3fio8vg , https://www.youtube.com/watch?v=jc8cgVl6Xwo
Ještě jednou děkuji Ahoj

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Ahoj,
tvůj dotaz není úplně typický dotaz pro poradnu, která má za úkol řešit vyloženě pěvecké problémy, proto než se dostanu k odpovědi, dovolím si také poněkud netypicky nejdříve malé obecné zamyšlení nad tématem: „YouTube a „coververze“.

Na chvilku teď vyskočím z role pěveckého pedagoga a zůstanu v několika následujících řádcích „jen“ hudebním fanouškem...

Nejsem hudební historik, takže nevím, jak tomu reálně bylo z historii, nicméně z uměleckého hlediska by cover verze měla splňovat určitá umělecká hlediska: zejména hlavně to, že „cover“ by měl odpovídat českému lidovému překladu „předělávka“ a nebýt pouhým plagiátem. Cover verze by měla starou písničku předvést v novém kabátě, dát jí nové pojetí, nový umělecký záměr – mít třeba úplně jinou hudební aranž, jiné tempo, být provedena v jiném žánru, nebo by ji měl interpret inovovat spoustou improvizací či do ní zakomponovat novinky, které originál posouvají někam dál. Bohužel drtivá většina pokusů o „cover“ je horší než jejich originál a většinou ani nesplňují kritéria pro coververzi.

Balzámem pro mě, jakožto hudebního fanouška, jsou coververze typu Whitney Houston – I Will Always Love You nebo Sinéad O’Connor – Nothing Compares To You a nebo Guns N’ Roses – Live And Let Die. Takovýchto vydařených coverů je ale ve světě maličko…

Internetová služba, zvaná YouTube, jejíž obliba v posledních letech hodně sílí, se bohužel pomalu ale jistě stává smetištěm videí lidí, kteří se buď chtějí zviditelnit a nabít milného pocitu, že jsou zajímaví a nebo lidí, kteří se ve většině případů také milně domnívají, že mají talent tak velký, že by to určitě měl spatřit svět. Většinou je to ale bohužel jen video plné nedostatku sebekritiky a nadměrného ega.

A písničky na YouTube označované slovem „cover“ ve skutečnosti opravdovým coverem nejsou, ale jsou jen „plagiát“ nebo nevydařená „kopie“. Chápu, že takhle by asi málokdo chtěl své „dílo“ označit, proto ho nesprávně označuje slovem „cover“. Mě osobně, jakožto fanouškovi hudby, by to ale hodně ulehčilo život, když na této internetové službě vyhledávám opravdovou hudbu, abych ji zavčasu dokázal snadno odlišit od amatérských pokusů o umění...

Takže v souvislosti s tvým dotazem mi v hlavě vyskakuje jediné slovo: „Proč?“.

Chápu, že když se člověk učí zpívat, je velmi vhodné se to učit na převzatém repertoáru. Ale proč tím zaplevelovat YouTube, zejména když je tam k dohledání originál, který je téměř vždy daleko lepší než mnohdy směšné pokusy amatérů…

Ale dobrá, sice tomu neholduju, ale dejme tomu, že u amatérů a začátečníků je pochopitelné, proč se veřejně chlubí svými kopiemi. Každý se asi rád pochlubí, že se v něčem zlepšuje, že už se něco naučil…

O mnoho horší to je ale u lidí, kteří se už pasují mezi profesionály, hudbou se živí a místo toho, aby vytvářeli umělecké hodnoty, tak pouze dělají plagiáty. Ne opravdové coververze, ale oni to zazpívají se stejnou aranží, stejným stylem, stejným výrazem, stejnou barvou, ale prostě jen hůř než originál. Žádná invence, žádný umělecký přínos. To je prostě smutné… Omluvitelné je pro mě pouze to, když někdo udělá českou verzi písně, což sice stále ještě není coververze, ale jde o překlad, jehož poslání můžeme chápat v tom, přinést blíže danou píseň jinojazyčnému posluchači. To jsem schopen akceptovat.

Pak je ale ještě další specifická skupina muzikantů, kteří dokonce kopírují celý repertoár některých umělců, oblékají se jako oni a prostě se za ně vydávají – tyto kapely se nazývají „revival“ a také nemají žádný umělecký smysl. Je to jen výdělek peněz. Smutné je, že tyto „cvičené opičky“ vydělávají muzikou nesrovnatelně víc, než opravdoví kreativní umělci, kteří skutečně tvoří. (Ještě pochopím partu kamarádů, co si jen pro své potěšení chtějí připomenout svou oblíbenou už neexistující kapelu.)

Netajím se tím, že považuju show-business za na hlavu postavený. Ale ono je to právě o tom byznysu… Nerozhoduje, kdo je lepší, ale kdo se umí lépe prodat. Znám desítky, možná stovky velmi šikovných umělců, kterým ale jejich umělecká čest nedovolí dělat písňové kopie (nemyslím opravdové coververze, které mohou skutečným uměním být) nebo revivaly, ale to je možná jeden z důvodů, proč je muzika neživí… Smutné…

V době, kdy jsem studoval Pražskou konzervatoř, byl jsem veden k tomu, že umělec je „kreativní člověk“. Tedy dělat umění znamená vytvářet umělecké hodnoty. Ne tyto hodnoty kopírovat, neboli být jakousi „vypalovačkou“, „pauzovacím papírem“ nebo „cvičenou opičkou“… Na druhou stranu moc dobře znám ekonomickou stránku umění a chápu umělce, když se chtějí muzikou uživit, že jim vlastně v současné době nezbývá nic jiného, než dělat kopie a cvičené opičky… Takže to vlastně ani nikomu nezazlívám…

Ke kreativitě se snažím vést i své studenty. Samozřejmě, že se učíme zpívat na převzatých písních – je to studijní materiál. Ale než mladé zpěváky „vypustím“ do vod hudebního světa, snažím se jim vštěpovat to, co bylo na konzervatoři vštěpováno i mě, že umělec má hlavně tvořit.

Že Monu Lisu namaloval Leonardo da Vinci, vědí všichni. Desítky malířů se snažily tento obraz zkopírovat. Mnoha z nich se povedly kopie rozeznatelné od originálu jen velmi těžko. Ale přinesli tito, byť velmi zruční lidé, uměleckému světu nějakou hodnotu? Ne, absolutně žádnou. Maximálně mohli naštvat někoho, kdo si jejich plagiát kdysi dávno koupil v domnění, že si kupuje originál.

Tak proč dělat v umění neustále samé kopie? To by chtělo začít hlavně vychovávat posluchače, aby si začali více cenit kvality a to už by bylo velmi komplikované a dlouhé povídání, které by nakonec stejně nenalezlo řešení…

Dnes je to prostě tak, že na revival přijde do klubu více lidí než na neznámou kapelu. A to není pro umělecký svět dobře. To podle mně svědčí o devalvaci umění. Pro opravdové umění je teď nejednoduchá doba. A to není jen v muzice. Třeba i výtvarní umělci musejí vyrábět kýče pro lidi bez vkusu, co si ve stáncích tyto nesmysly houfně kupují, ale kvalitní obraz do ložnice by si nikdy nepořídili. Herci jsou nuceni hrát v brakových seriálech pro televize, protože to jim vydělá mnohanásobně víc než kvalitní činohra v divadle – diváci pak místo do divadla sednou do gauče u televize a hltají podřadné umění na místo hodnotného. Za tím hodnotným by totiž museli jít až do divadla a tak je pohodlnější sedět doma u televize. Nehledě na upadající hodnotu některých divadel, zejména muzikálových… Umění zkrátka dlouhodobě silně devalvuje…

Ale dost už mudrování – z role hudebního fanouška se vracím zpět do role pěveckého poradce…

Samozřejmě i tobě doporučuju, ať se zdokonaluješ v umění tím, že budeš zkoušet interpretovat převzaté písně. To je nejlepší škola, tak jsem se učil na konzervatoři i já. Čím víc bude růst tvá umělecká osobnost, tím víc budeš schopen pojmout převzatou píseň více po svém, až nakonec budeš schopen vytvořit něco úplně nového, přinést světu nové umělecké hodnoty. Pak z tebe bude opravdový kreativní umělec. K dosažení tohoto cíle ti držím palce!

Co se týče licencí, tak to se obrať na organizace, které se starají o autorská práva, jako je OSA, Dilia, popřípadě Intergram (kdybys používal úryvky originálních výkonů některých umělců).

Abys udělal dobrou nahrávku, potřebuješ kromě počítače a vhodného softwaru minimálně alespoň studiový mikrofon.

Držím ti palce. Je krásné zpívat si pro zábavu slavné písně. A když ti to půjde, tak je to skvělé! Určitě se na tom hodně naučíš, stejně jak jsem se takto učil i já a jak se tak dodnes učí všichni muzikanti na světě.

A až jednou dorosteš do opravdového umělce, prosím, snaž se být kreativní.

Ať se ti daří!
Lukáš Jindra

[kozten]

Zdravím Vás,
přečetl jsem si váš názor na revivalové zpěváky a skupiny, a víceméně s ním do jisté míry souhlasím (nepřinášejí novou uměleckou hodnotu a jenom jsou to horší kopie originálu a vydělávají na tom). Nicméně, rád bych váš názor doplnil o jiný úhel pohledu, a proč si myslím, že zde mají taky své místo.
Je zde čím dál více interpretů, kteří už nejsou mezi námi, a jejich písně od nich už nikdo naživo neuslyší, jsou zde už jen nahrávky z aleb a starších živých koncertů. Někteří lidé si přejí i nadále slyšet, nebo se pobavit s písničkami svých nejoblíbenějších či nejmilovanějších zpěváků nebo skupin, a právě revivaly jim tuto možnost přinášejí. Ano, souhlasím, jsou to pouze nedokonalé kopie, ale pro někoho i ta může mít hodnotu.
Mi osobně se tento případ stal, a to s mou nejoblíbenější zpěvačkou, Ivetou Bartošovou. Poznal jsem ji naplno až pár let po její smrti, a okouzlila mě svými krásnými pohádkovými a romantickými písničkami a úžasným hlasem, i křehkou a milou osobností. Bylo mi líto, že tak smutně skončila a už není mezi námi, a tak nějak v hloubi srdce jsem si přál, kdyby se někdo nový chytil jejího repertoáru a zpíval dál. Během času jsem jednou na letním koncertě v našem městě slyšel zpěvačku Kamilu Nývltovou zazpívat píseň Tři Oříšky, a to mě tehdy velice potěšilo, a zároveň i prohloubilo mé přání slyšet více.
A to přání se mi letos splnilo, když jsem objevil zpěvačku Lucii Třešňákovou. Je to vlastně víceméně neznámá zpěvačka, pro níž zpěv byl asi spíše koníčkem než hlavní činností, která se po mnoha kladných ohlasech rozhodla začít zpívat písničky Ivety Bartošové a aktivně veřejně vystupovat na různých koncertech a akcích (na internetu je k tomu spousta rozhovorů). Byl jsem z ní velmi nadšený a přineslo mi to mnoho radosti do života. Ačkoli nedosahuje takových kvalit jako Iveta, má asi jisté nepopsatelné kouzlo osobnosti, že sklízí mnoho kladných ohlasů, a z toho co čtu (a snad si to sama nevymýšlí), lidem se její vystoupení líbí a někteří lidé, kteří Ivetu milovali, byli i k slzám dojati.
Takže revivaly bych asi osobně úplně neodsuzoval ale bral prostě jako něco, co mají lidé rádi a chcou. Myslím si, že každý revival je jiný - někteří jsou asi fakt jen ty cvičené opičky které to dělají jen pro peníze, jiní to dělají protože je to fakt baví a naplňuje, a v nejlepším případě jde o někoho, kdo původního interpreta naprosto miloval, a s úctou k němu šíří jeho odkaz dále a jeho hlavní motivací je udělat lidem radost. Což je pravděpodobně přávě případ Lucie.
Jako největší přínos revivalů neberu vytváření nových uměleckých hodnot, ale právě poctu původním interpretům a schopnost do jisté úrovně věrnosti lidem daného (a v mnoha případech již nežijícího nebo nevystupujícího) interpreta nahradit.
Souhlasím s názorem, že revivaly vlastně tak trochu "zneužívají" toho, že jim někdo před nimi prošlapal jejich cestu, a že se vlastně bez většího úsilí automaticky stávají populárními a žádanými, narozdíl od někoho kdo produkuje vlastní tvorbu a musí se prosadit sám za sebe. Na druhou stranu, tato výhoda je vykoupena velkou zodpovědností, kterou revival musí nést, protože jakoby "zastupuje" původního interpreta, a svými chybami a nedostatky mu může kazit jméno. A za to občas některé revivaly sklízejí velmi negativní ohlas.

Na závěr, když už jsme tady na pěvecké poradně, bych Vás velmi rád požádal o jednu laskavost. Poslouchal jsem nahrávky z vystoupení Lucie Třešňákové na jejím Youtube kanále ( https://www.youtube.com/channel/UCew4A7 ... PTg/videos ) a i navzdory mnoha pochvalným komentářům, jsem já osobně měl dojem, že v jejím zpěvu jsou různé nedostatky a např. chyby v intonaci. Nejde mi teď o to, jak moc dokonale Ivetu "napodobuje", ale byl bych moc rád, kdybyste svým zkušeným uchem profesora zpěvu pro mě Lucii zhodnotil jako zpěvačku jako takovou, bez ohledu na repertoár který zpívá. A jestli je to jen můj dojem, anebo má místa ve kterých by se mohla zlepšit. Poslechněte si prosím z jejího kanálu jak nahrávky z živých vystoupení, tak i studiové nahrávky. Například si osobně myslím, že píseň Hallelujah zazpívala víceméně bezchybně, ale ve studiových Třech Oříškách v počáteční části občas přesně netrefí nízké tóny, nebo zkracuje tóny v té části "ná ná ná ná". Jak si myslíte, že zvládá zpěv výšek, a jaký má asi hlasový rozsah? Stačí to na zvládnutí Ivetiných písní?

Ještě jednou Vám předem děkuji. Těším se na Vaši odpověď.

[Lukáš Jindra, dipl.um.]

Dobrý den,
já nikomu nezazlívám, že dělá revival. A že těch lidí znám spoustu!

Zejména v covidovém období jsme všichni muzikanti poznali, jak vrtkavý obor jsme si vybrali, co se financí týče. A teď, když už pandemie pozvolna doznívá, tak třeba divadla sice už hrají (tedy pokud zrovna v souboru nepropukne epidemie covidu a musí se dočasně zavřít, což právě v jednom divadle zažíváme), ale počet představení je na třetině, než před covidem.

A složenky se neptají. Dělat revival sice neznamená pro vývoj populární hudby absolutně žádný přínos, nicméně minimálně v našich končinách dobře prováděné revivaly vydělávají podstatně více peněz, než většina umělců, co se snaží přinést hudebnímu světu něco nového a tvoří tedy novou hudbu, a nebo my, co zpíváme v divadlech. Z hlediska určité tvůrčí umělecké "cti" je to smutné, ale když se na to podíváme čistě pragmaticky, že to je "jen" obživa, tak to může být svým způsobem v pořádku.

A ano, cítím to podobně, jako vy, že smysl můžeme najít u revivalů umělců, co už bohužel nežijí. Já jako posluchač bych to nic takového sice nešel, ale určitý smysl v jejich počínání vidím.

Také chápu, že někdo má strašně moc rád určitého interpreta, jehož smrt ho velmi zasáhne a jelikož cítí, že má podobný hlas, touží jeho písně šířit dále. A jeho vystoupení je poté určitým vzdáním pocty původnímu interpretovi. To, že jim to sype krásné peníze, je jen bonus a třeba to ani nechápou tak, že se pouze přiživují na cizí slávě, což by vlastním kreativním uměleckým snažením nikdy nedokázali.

Jen vás možná trošku zklamu ohledně Lucky Třešňákové. Osobně se známe, v minulosti jsme spolu měli malou konzultaci, kde jsem jí řekl svůj názor z pozice hlasového pedagoga a jelikož je mojí prací vyhledávat na každém, co se dá vylepšit, i jí jsem se tehdy v tomto duchu vyjádřil. A z hlediska mojí pedagogické cti, toto zůstane čistě soukromou záležitostí.

Nicméně mě velmi potěšila její barva hlasu, která se opravdu velice podobá Ivetě Bartošové, kterou jsem také osobně znal a spolupracoval s ní v jednom divadelním představení. Ivetu Bartošovou jsem měl rád, líbila se mi její barva hlasu, její práce s hlasem, navíc to byla nádherná žena a jako divadelní kolegyni jsem ji vnímal jako velmi milou osobu. Bylo mi moc líto tehdy, co se stalo...

Kdybyste opravdu strašně moc toužil po mém odborném rozboru jakéhokoli interpreta, nebo klidně i Vašeho zpěvu, není problém se u mě kdykoli objednat a spolu cokoli rozebrat. Ale mé kolegy nebo mé žáky veřejně rozebírat nechci. Je to něco jako lékaři mají své "lékařské tajemství", tak já mám své pedagogické.

Mějte se krásně.
Lukáš Jindra

[kozten]

Zdravím Vás ještě jednou, a děkuji mnohokrát za odpověď.
Upřímně jste mě vaší odpovědí velice potěšil, a i když jste mi vlastně mnoho neprozradil, řekl jste mi toho dost.
Mám už radost jen z toho, že znáte Lucku Třešňákovou osobně, že jste osobně byl i se samotnou Ivetou, a že vy sám sdílíte názor, že Lucie má opravdu podobnou barvu hlasu jako Iveta.
Nyní si zpětně uvědomuji, že ode mě vlastně bylo docela troufalé, ptát se takto veřejně na rozbor někoho druhého, vaši odpověď tak považuji za velice solidní.
Myslím si, že ta Lucie je opravdu výjimečný člověk - četl jsem zprávu/článek, že i samotná maminka Ivety Bartošové s ní byla spokojená a Ivetu jí i velmi připomínala, takže asi nejsem zdaleka jediný, koho to zasáhlo (v pozitivním smyslu). Ten článek vyšel v bulvárním deníku, takže člověk nikdy neví zda se tomu dá věřit, ale já jsem se nad tím zamýšlel a ten článek jsem shledal uvěřitelným. Možná že v té Lucii je skutečně něco ze samotné Ivety a někteří citlivější a vnímavější lidé to vycítí, možná se jedná o lidskou touhu znovunalézt někoho ztraceného v někom druhém, kdo je mu v něčem velice podobný. Ale tato debata je daleko za rámcem tohoto fóra a asi to nemá smysl dále rozebírat.
Co se týče vašeho názoru na "přiživování" se na cizí slávě, tak nad touto problematikou jsem se zamýšlel i já sám, ještě předtím než jsem si váše fórum přečetl. Můj pohled na to je, že to Lucii nijak nezazlívám - pokud to dělá skutečně s největší úctou a poctou k Ivetě, a je to i její vlastní píle a snaha a potěší tímto konáním mnoho posluchačů, pak si myslím, že je to zcela v pořádku. Přihlížím i k tomu, že Lucie dostala jistou formu "certifikace" že to co dělá je správné - od maminky a Ivetiny rodiny, Jarka Šimka (který sám s Ivetou spolupracoval), i kapely Fredyho Bittnera (která doprovázela samotnou Ivetu na koncertech). Podobně, jako i Josef Bouda dostal od samotného Karla Gotta přání, aby jeho písněmi dál dělat radost. A podle všeho snad pro Lucii (i Josefa Boudu) skládají i nové písně, takže to asi nebude pořád jen "kopírování", ale i něco nového, originálního.
Přemýšlel jsem také nad tím, zda se samotným zpěvem dá uživit, a můj názor je takový, že to může být velice těžké - ale je to asi hodně individuální.
Na závěr bych jen dodal, že já osobně nezpívám (jsem pouhý posluchač), takže vaší poradny sám za sebe nevyužiji, ale i tak dějuji za nabídku.